Ke kreslení jsem měla vždy zvláštní vztah. Vlastně spíš žádný. 😄 Ve škole mi výtvarka moc nešla a trojku jsem měla skoro ze soucitu. O to víc mě překvapilo, když jsem téměř v 50 letech začala brát do ruky pastelky. A ještě větší překvapení bylo, že pastelky najednou nedělaly to, co jim říkala hlava. Chtěla jsem nakreslit kolečko… a ruka začala sama kreslit spoustu čar, tvarů a symbolů. Postupně jsem zjistila, že přes kresbu přichází odpovědi. Automatické písmo. Vnímání prostoru. Práce s emocemi. Témata těla i vztahů. A automatická kresba se stala součástí mé práce.
Automatická kresba není o talentu ani o tom, jestli umíte malovat. Právě naopak. Když kreslíme automaticky, často vůbec nevíme, co vzniká. Hlava se snaží něco kontrolovat, ale ruka kreslí po svém. Do procesu se více zapojuje pravá mozková hemisféra, intuice a podvědomé vnímání. A právě díky tomu se mohou ukázat témata, která si běžně neuvědomujeme.